Jdi na obsah Jdi na menu
 


O astrálu z pohledu vědy

9. 4. 2008

Morfogenetické pole

Z rozsáhlé oblasti konceptů New Age se zde pokusíme stručně uvést jen jediný, který má mimořádný význam pro hermetismus, protože v podstatě potvrzuje jeho klíčový koncept astrálu. Je to teorie tzv. „morfogenetických polí“ anglického biologa R. Sheldraka (1981). Tato „morfogenetická pole“ jsou podle něj „neviditelné organizující struktury, které formují a utvářejí věci jako krystaly, rostliny a zvířata a působí tím organizačně na chování“. Tato pole obsahují sebrané informace všech minulých dějin a evoluce a existují mimo materiální struktury, nejsou fixovány v genech.

Biologové XIX. stol. redukují problémy své vědy na fyziku a chemii: „Biologie je ve vědě poslední pozůstatek světového názoru devatenáctého století, druh živoucí fosilie," píše Sheldrake. Ale vraťme se k problému morfogenetického pole. Univerzum, píše dále Sheldrake, můžeme chápat jako organismus, který se vyvíjí a učí, neměnné přírodní zákony můžeme chápat spíše jako mentální konstrukce a zvyky. Při pozorování přírody se nám vtírá otázka, odkud mají rostliny a živočichové své tvary, proč např. určitá květina má specifický tvar listů a květů. Mechanistická teorie života to vysvětluje chemickou a fyzikální interakcí na úrovni molekul a pomocí genetické substance DNK (dezoxyribonukleová kyselina). Chemické substance samotné však nemohou formu vysvětlit.

Koncept morfogenetického pole byl formulován již r. 1922 a vyjadřuje myšlenku, že organismus je ve svém růstu ovlivňován formotvornými poli. Představa těchto polí je analogická známým polím fyziky: tak jako magnety jsou obklopeny poli, mají i organismy neviditelná pole, která řídí jejich vývoj a určují jejich formy. Dokazují to případy regenerace.

Vezmeme-li normální vajíčko vážky (Libella), v němž se vyvíjí embryo, a v polovici je přeškrtíme nití, jedna jeho část odumře, ale z jeho druhé poloviny se nevyvine jen jedna část embrya, nýbrž dokonalé (i když o něco menší) embryo. Z části vajíčka jsme dostali celý organismus, který byl nějak schopen vyrovnat se s poškozením a navzdory němu vytvořit celek. S magnetem je tomu podobně: rozřízneme-li magnet na dvě poloviny, nedostaneme dvě půlky magnetu, ale dva úplné magnety.

Tyto skutečnosti lze vysvětlit morfogenetickými poli - což učinil r. 1922 A. Gurvič a pokračoval v tom P. Kammerer. Rovněž R. Sheldrake (1981) se zabýval morfogenetickým polem. Ten vyšel z faktu, že krystaly ze zcela nových roztoků se vytvářejí rychleji, když jsou tyto roztoky v laboratořích častěji připravovány.

Je tomu tak proto, že rezonují na vibrace formotvorného nemateriálního činitele, resp. „pamětní banky“. Nejde tu však o pouhý mechanismus, ale o smysluplný proces fungující v rámci určitého duchovního řádu, který je v pozadí kosmického dění.

Existují tedy morfogenetická pole, a nejsou to pole magnetická ani elektrická, nýbrž pole sui generis, která mají určitou formu (např. pole růže má „růžitvornou formu"). Pole, které dává např. formu kočce, je jakýmsi kompozitem skutečných forem všech dosavadních koček. Morfogenetické pole je astrálním vzorcem toho kterého druhu života.

Rozpor v genetické teorii

Vliv tohoto pole je prokazatelný i v chování: dělá-li první generace krys v průchodu bludištěm 250 chyb, než se naučí najít správný východ, 22. generace dělá už jen 25 chyb. To je v rozporu s genetickou teorií, neboť při selekci „nejhloupějších" krys by se potomci měli učit pomaleji. W. Agar pak prokázal, že zkušenost z učení se přenáší i na krysy, které nejsou potomky učících se jedinců!

Příklad: naučí-li se japonské děti něčemu, učí se pak témuž lépe i americké děti. Geneticky to vysvětlit nelze, zbývá tedy hypotéza morfogenetického pole, z něhož, podle Sheldraka, přijímáme i vzpomínky (je pamětí druhu) a jíž je možno vysvětlovat i posmrtný život a reinkarnaci. Morfogenetické pole je tedy vlastně astrál.

Mezi objektem a jeho morfogenetickým polem existuje stálá vzájemná interakce - v jazyce hermetismu.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář