Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztráta harmonie

10. 11. 2008

Obrazek


Člověk zbloudil, protože ztratil harmonii. Člověk je v konfliktu sám se sebou. Něco ho táhne na všechny strany najednou. Člověk není celistvý – není jedním člověkem, je mnoha lidmi. Jste-li mnoha lidmi, nemůžete být v harmonii, nemůžete být v meditativním stavu.

Člověk je obvykle davem, není integrovaný, není celistvý. Proto je nutné ze všeho nejdříve nebýt v konfliktu sám se sebou. To předpokládá eliminovat konflikt mezi TĚLEM a MYSLÍ, mezi ROZUMEM a CITY, mezi CITY a SEXUALITOU. Všimli jste si, že se ve Vašem nitru odehrává neustálý boj, nepřetržitá válka? Proto nemůžete být šťastní! Dokud se jednotlivé prvky ve vašem nitru nesjednotí, dokud spolu nepřestanou bojovat, dokud se nezačnou milovat, nemůžete být šťastní. Dokud se to nestane, štěstí zůstane pouhou nadějí. Štěstí je stínem harmonie.

Abychom pochopili, jak něčeho dosáhnout, musíme zjistit, jak nám to chybí. Co je příčinou našeho utrpení? Jak jsme se stali rozpolcenými? Jak došlo k domu, že to absolutně šťastné upadlo do neštěstí? To musíme vědět naprosto přesně, takže se to pokusíme prozkoumat.

Můžeme začít u Platona. Ten stojí u samých základů moderního myšlení. S ním přichází myšlenka oddělenosti naprosto jasně a logicky. Musela existovat už předtím, ale nikdy nebyla formulována tak logicky, nikdy ji nezastával takový génius jako Platon. Od té doby lidé věří v oddělenost věcí. A když něčemu věříte po dobu 2000 let, stane se to realitou. Víra se stane realitou. Víra hypnotizuje, jako by byla téměř realitou.

Platon tvrdí, že lidské chování vychází se tří hlavních zdrojů : z INTELEKTU, z EMOCÍ a z TOUHY. To je první známka rozdělení lidské bytosti. INTELEKT má svůj zdroj v hlavě, EMOCE v srdci a TOUHY v bedrech. Tři hlavní části rozděleného člověka tedy jsou HLAVA, SRDCE a GENITÁLIE (sex). Hlava je nejvýše, srdce je uprostřed, genitálie jsou nejníže.

Člověk, který žije skrze genitálie, je nejnižší typ člověka. Člověk, který žije v hlavě, je nejvyšší typ člověka. Všichni ostatní jsou někde uprostřed těchto krajních mezí, někde v oblasti emocionality. Toto rozdělení už není jen otázkou víry, neboť proniklo velmi hluboko do lidského vědomí. Lidské vědomí se tedy stalo trojicí.

Jedna část je sexuální, velmi soukromá a tu udržuje člověk v soukromí.

Druhá je emoční. Není sice tak soukromá, ale člověk ji ukazuje zřídkakdy. Sem bychom mohly zařadit ženy, respektive je sem zařadil mužský šovinismus. Žena není přijímána jako nejvyšší bytost,  bytost tak vysoká jako muži, proto může plakat a vyjadřovat pouze city, sentimentalitu a sexuální žádost. Muži tento akt považují za slabost a mnohá náboženství ženu odmítají úplně ; tvrdí, že žena nemůže vstoupit do království božího. Sex je absolutně soukromý, emoce jsou zpola soukromé, ale intelekt je absolutně veřejný. Tuto část osobnosti ukazujete všude.

O 2000 let později zastával Freud myšlenku téhož rozdělení. Tato myšlenka se z nějakého důvodu zakořenila tak hluboce, že se stala nevědomou. Freud také říká, že rozum je král, emoce královna a sex je sluha – a samozřejmě ať žije král! Zničte sexualitu, zničte emoce a veškerou energii investujte do hlavy. Žijte jen v hlavě.

Bez sexu však zmizí veškerá radost. A bez emocí zmizí veškerá citlivost a laskavost. Používáte-li pouze mozek, stanete se vyprahlou pouští, kde nic neroste. Totéž se stalo celému lidstvu. Člověk se stal strojem bez emocí, bez zájmu o muziku, obrazy a poezii. Stal se výkonným strojem, někdy větším, někdy menším – ale každý se stal strojem.

Potlačované části vaší osobnosti se proti vám bouří ; proto žijete v neustálém konfliktu. Nemůžete zničit svou sexualitu, ale můžete ji transformovat. Nemůžete zničit své emoce. Srdce funguje dál a nepřestává snít. Jestliže emoce příliš potlačujete, mohou se přemístit do nevědomí ; tam si najdou svou temnou komůrku, ale stále žijí. Emoce můžete transformovat, ale nemůžete je zničit. Nemůžete zničit ani sexualitu, ani srdce.

A právě to se snaží hlava udělat.

Hlava existuje na úkor srdce a těla. Zabíjí srdce, zabíjí tělo a pak žije jako duch ve stroji. Někdy ve více výkonném, někdy v méně výkonném. To se děje všude na světě. Čím je člověk vzdělanější, čím víc se zabývá abstrakcemi, tím méně žije. Člověk, který je uzavřen ve své hlavě, přichází o všechny radost. Darwinův postřeh z jeho autobiografie je dokonalý . „Co se mi stalo?“ říká. „Proč jsem přišel o všechno štěstí? Kam se poděla moje radost a potěšení?“

Všichni jste svou energii investovali do hlavy, nenechali jste si žádnou energii pro svou sexualitu, ale dovolte mi připomenout, že všechny radost pocházejí právě ze sexuality. A když hovořím o sexualitě, nemám na mysli jen genitálie. Ty vám sice poskytují velice omezený sexuální zážitek, ale sexualita je velice široká. Pulzuje-li vaše tělo životem, pak jste v sexuálním stavu. A to nemusí mít nic společného a genitáliemi. Například když tančíte, jste sexuální; tanečník je sexuální, taneční energie je sexuální energie. Není to genitální energie ; vůbec nemusíte myslet na sex, můžete na sex úplně zapomenout. Když na sex zapomenete a splynete s jakoukoli tělesnou aktivitou, je to sexuální zážitek. Například plavání nebo běhání může být sexuální zážitek.

Deset let jsem běhával ráno a večer třináct kilometrů. A prožíval jsem při tom spoustu věcí. Když běžíte čtvrtý, pátý kilometr, najednou přijde okamžik, kdy úplně splynete se svým tělem a přestane existovat ve své hlavě. Stanete se TĚLEM, jste tělem. Začnete fungovat jako živý tvor – jako fungující stromy, jako fungující zvířata. Na hlavu úplně zapomenete ; zapomenete na univerzitu, na učení, na diplomy, na medaile, zapomenete úplně na všechno a prostě jenom jste. Stanete se totalitou. Zapomenete na Platona, na Freuda, na Darwina, zmizí všechny rozdíly, neboť existovaly pouze na povrchu – a v hloubi svého bytí objevíte jednotu. Zapomenete na minulost, všechno je nevinné, primitivní - a najednou zmizí i běžec. Je tu jen běh. Není tu žádné běžící tělo, je tu jen běh.

Soulož není jediným sexuálním zážitkem. Sexuální zážitek je všechno, při čemž jste naprosto uvolnění, a při čem vaše tělo pulzuje životem. Takže když užívám slovo SEXUÁLNÍ, mám na mysli právě tento prožitek totality. Genitálie jsou pouze součástí sexuality. My jim však připisujeme přehnanou důležitost, protože jsme zapomněli na totální funkci sexuality. To vaši takzvaní náboženští vůdci vás učinili velice genitálními. Za to mohou oni – to oni jsou skutečnými viníky a zločinci, protože vám NIKDY neřekli, co to je skutečná sexualita. A tak byla sexualita postupně omezena na genitálie, stala se lokální záležitostí ; už není totálním zážitkem. Lokální sexualita není dobrá, protože vám může poskytnout nanejvýš tělesnou úlevu, ale nikdy vám nedá orgasmus. Ejakulace není orgasmus ; ne všechny ejakulace jsou orgastické a ne každý orgasmus je vrcholným zážitkem. Ejakulace je genitální, orgasmus je sexuální a vrcholný zážitek je duchovní.

Je-li sexualita omezena jen na genitálie, můžete dosáhnout jen tělesné úlevy. Uvolníte trochu energie a nic nezískáte. To je dost hloupé. Není to víc než úleva, jakou cítíte po dobrém kýchnutí. Není to žádný orgasmus, protože vaše tělo nepulzuje a netančí. Je to velice lokální zážitek a takový zážitek nemůže být orgastický, neboť orgasmus předpokládá účast celého organismu. Když pulzujete od hlavy až k patě, když tančí všechny buňky ve vašem těle, ve vašem nitru hraje mohutný orchestr ; když se ve vás všechno roztančí – pak je to orgasmus. Ale ne každý orgasmus je vrcholným zážitkem. Když ve vašem těle všechno pulzuje, pak je to orgasmus. Když celé vaše tělo splyne s totalitou existence, pak je to vrcholný zážitek. Lidé se však spokojí s ejakulací – zapomněli na orgasmus a zapomněli na vrcholný zážitek. Nemají tušení, co to je.

A protože nemohou dosáhnout ničeho vyššího, jsou uvězněni v tom nižším. Když můžete dosáhnout něčeho vyššího, lepšího, pak všechno nižší začne odcházet samo od sebe … jestli mi rozumíte … sex bude transformován, sexualita ne. Stanete se víc sexuálními. Až zmizí sex, stanete se sexuálnějšími. Kam zmizí sex? Stane se vaší sexualitou. Stanete se smyslnějšími. Budete žít vášnivěji, intenzivněji, budete žít jako ohromná vlna. Malé vlnky zmizí. Stanete se bouří, budete silným větrem, který ohýbá stromy a třese horami. Vaše svíce bude hořet na obou koncích zároveň. A tomto okamžiku – i kdybyste měli žít jediný okamžik – pocítíte věčnost.

Od Platona až po Freuda přežívala myšlenka oddělenosti v hlavách filozofů, pedagogů, politiků a vědátorů. Dnes se tato myšlenka stala téměř realitou. Nepřemýšlíte o svých genitáliích jako o sobě – že ne? Myslíte si, že vám sice patří, ale že vy jste něco jiného, že? Jsou lidé, kteří mají pro své genitálie dokonce jméno. To je vrchol oddělenosti. Užíváte své genitálie jako nástroje. Nejste jimi, ale používáte je. Vaše oddělenost je dokonalá. Přemýšlíte o sobě jako o hlavě a své tělo považujete za něco odděleného. Ztotožňujete se jen s hlavou ; kdo by se chtěl ztotožňovat s otrokem, se sluhou, nebo jen s královnou?

Z myšlenky této oddělenosti vznikla velká teologie – snažte se to pochopit. První je HLAVA, druhé je SRDCE, třetí jsou GENITÁLIE. Teologie říká, že Bůh má jen to první – to druhé a třetí pro něho neexistuje. Bůh nemá emoce ani sexualitu. Tak je Bůh definován téměř ve všech náboženstvích – kromě zenu.

Pak je tu světec. Ten má to první a druhé, ale nemá to třetí. Světec má rozum a intelekt, má emoce a srdce, ale nemá sexualitu. A pak přijde obyčejný člověk. Ten má všechno – to první, druhé i třetí. A pak je tu ještě hříšník. Hříšník nemá to první. Nemá hlavu, nemá intelekt, nemá rozum – má jen to druhé a třetí, emoce a sexualitu. A nakonec přijde ďábel. Ďábel má jen to třetí. Nemá intelekt, nemá emoce, má jen sexualitu. Dalo by se říci, že je to takový bůh sexu – dokonale výstižné přirovnání.

Tak takové je základní rozdělení podle teologie. Bůh jen hlava ; ďábel jen sex. Hříšník má blíže k ďáblovi a půjde do pekla; světec má blíž k Bohu a půjde do nebe. Někde uprostřed je ubohý normální člověk, který má všechny tři prvky, takže má větší problém než Bůh, ďábel, hříšník nebo světec. Takové je tedy pojetí mohamedánské, křesťanské, hinduistické.
SEX – SRDCE – ROZUM.

Hlava je pozdní příchozí. Než přišla hlava, existovalo srdce. Než přišlo srdce, byl tu sex. Vzešli jste ze sexuálního spojení, na svět jste přišli díky sexu, a ze světa odejdete, až vyčerpáte sexuální energii, kterou vám dali rodiče. Sedmdesát let vás tato energie pohání, až jednoho dne zmizí – a vy umřeme. Pak budete zase čekat na nějaký zamilovaná pár, který se bude milovat, abyste se dostali do dalšího lůna. Na svět jste přišli díky lásce. Láska je dveřmi, kterými přicházíme na svět ; a láska je dveřmi, kterými svět opouštíme. Nejdříve přišel sex, hlava přišla až mnohem později. Sex je jako suterén, hlava je jako půda. Hlava sex nevidí ; mezi ní a sexem je srdce, srdce však vidí na obě strany, takže může být moudřejší než hlava. Hlava je chytřejší, srdce je moudřejší – a sex nemá vůbec žádnou inteligenci, nemůže být moudrý.

Naštěstí je tady zen. Zen chápe život úplně jinak, takže do všeho vnáší nové porozumění. Zen říká, že Bůh je celek, takže má všechny tři části, ale nežije v konfliktu. Všechny tři části existují společně v hluboké harmonii. Nebojují proti sobě, jedna druhou přijímá. Dochází tu k transcendenci ; protože tu není žádný konflikt, je tu transcendence. V Bohu se sex stává smyslností. Bůh je život, není jiný Bůh. Sex se stává zábavou, radostí, hrou. Emoce se stávají senzitivitou, soucitem, láskou. A rozum se stává pochopením, vědomím, meditací. Je to úplně jiný pohled. Nic není odmítáno, nic není vyloučeno. Zen zahrnuje všechno – všechno přijímá a transformuje ve vyšší realitu. Spoluprací se zen stává naplněním. Všechny energie se spojují a stávají se energií jedinou. Neměli byste nic odmítat, neboť když něco odmítáte, jste o něco chudší.

Zen říká, že vesmír, neboli totalita, obsahuje všechno. Bůh a člověk : rozdíl v tom není žádný. Člověk má všechny tři části a Bůh jen jednu. Rozdíl je v tom, že tři lidské části, tři lidské bytosti mezi sebou bojují, zatímco Bůh žije v harmonii. V tom je jediný rozdíl. Člověk neví, jak jednotlivé prvky sladit. Jakmile se to naučí, stane se Bohem. Má k tomu všechno potřebné, nic mu nechybí, nic nemá navíc. Pouze neví, jak se spojit ve společnou jednotu.

To, čemu se dnes říká duchovnost, to je pro zen celistvostí. Posvátnost znamená celistvost. Všechno v ní musí být zahrnuto a transformováno. Na nic nesmíte zapomenout. Je-li vše zahrnuto, vzniká ROVNOVÁHA, HARMONIE. Sex není sluha, srdce není královna, hlava není král – ne. Všichni jsou si rovni. Dovolte mi to opakovat. Pokud nechápete, že všechny součásti jsou si rovné, nikdy nedosáhnete rovnováhy, harmonie. Všechny součásti jsou si rovnocenné ; nikdo není sluha, nikdo není pán. V tom spočívá zenová revoluce. Všichni jsou páni a všichni jsou sluhové. Jste jako otáčecí kolo, kdy jednotlivé části jsou chvíli nahoře a chvíli zase dole. Všechny dohromady ale tvoří kolo. To by mělo být smyslem nejsvětější Trojice křesťanů, hinduistů – jediný Bůh se třemi tvářemi. Nikdo není král, nikdo není královna, nikdo není sluha – jeden slouží druhému a všichni žijí jako přátelé.

Buďte přáteli se všemi částmi najednou. S žádnou se neztotožňujte, jinak byste udržovali na trůně jen jednu. Važte si všech a pamatujte si, že jste všemi třemi, ačkoliv jste jejich centrem.

Představte si trojúhelník. Jeden úhel je sexualita, druhý úhel jsou emoce a třetí je intelekt. Uvnitř trojúhelníku je střed vědomí – a tím jste vy. Když všechny části vedou do středu vašeho vědomí, jste v meditativním stavu. Všechny části vašeho bytí by měly být uspokojeny. A to je možné jedině za předpokladu, že existují společně a navzájem si pomáhají. Jsou-li od sebe odděleny, žádná nemůže být uspokojena. A tak tomu – žel – je. Hlava není uspokojena, vaše srdce není uspokojeno, váš sex není uspokojen. Jste ztělesněním frustrace, neuspokojenosti, hladu a žízně. Tápete v temnotě, dokud nedosáhnete VNITŘNÍ HARMONIE.

A toto jsou tři způsoby, jak dosáhnout harmonie:

1. Jen málo lidí dosáhne harmonie skrze sex – je to cesta tantry. Tantra je cestou sexu; je to jóga sexu.

2. Jen málo lidí dosáhne harmonie skrze nesobeckou lásku – je to cesta bhakti-jógy, cesta srdce, cesta emocí. Cestou emocí jdou například hinduismus, křesťanství a islám.

3. Ti, kteří dosáhnout harmonie skrze intelekt a vědomí, jdou cestou poznání, cestou džňána-jógy. Cestou hlavy jdou například vedanta, džinismus a buddhismus.

Syntézou všech je ale zen. Zen je tantra, zen je láska, zen je poznání. Můžete jít všemi najednou. Proto neodsuzujte někoho, kdo jde jen jednou z těchto cest. Znamenalo by to, že ve svém důsledku právě tuto cestu odsuzujete, a proto nemůžete dojít do celkové harmonie. Byla by to překážka.

Moderní výzkum dospěl k závažnému faktu, k jedné z nejzávažnějších skutečností, které byly ve 20.století objeveny ; a to sice k tomu, že nemáte jen jednu mysl, ale máte mysli dvě. Váš mozek je rozdělen na dvě poloviny, na dvě hemisfé-ry, na pravou a levou hemisféru. Pravá hemisféra je propojena s levou rukou, levá je propojena s pravou rukou – je to spojeno do kříže. Pravá hemisféra je intuitivní, nelogická, iracionální, poetická, platónská, obrazotvorná, romantická, mystická, náboženská. Levá hemisféra je logická, racionální, matematická, aristotelská, vědecká, početní.

Tyto dvě hemisféry jsou v nepřetržitém konfliktu. Je to politika. Základní, největší světová politika je ve vás. Nemusíte si být toho vědomi, ale jakmile si to jednou uvědomíte, pak to, co je doopravdy potřeba udělat, se nachází někde mezi těmito dvěma hemisférami.

Levá ruka je spojena s pravou hemisférou – s intuicí, představivostí, mýty, poezií, náboženstvím – a levá ruka je velmi odsuzovaná. Společnost tvoří praváci. Děti, které se narodí jako leváci, jsou v podstatě iracionální, intuitivní, nematematické – pro společnost jsou tak nebezpečné, a tak jsou všemi způsoby nuceny, aby se stali praváky. Není to otázka rukou, je to otázka vnitřní politiky ; dítě levák funguje prostřednictvím pravé hemisféry, což ovšem společnost nemůže dovolit – je to nebezpečné – a tak je dítě třeba zastavit ještě předtím, než věci zajdou příliš daleko.

Jestliže porozumíte tomuto rozdělení, porozumíte následně mnoha věcem. Co se buržoazie a proletariátu týče, proletariát vždy funguje prostřednictvím pravé mozkové hemisféry ; chudí lidé jsou intuitivnější. Čím je člověk chudší, tím je méně intelektuální, a to může být důvodem jeho chudoby. Protože je méně intelektuální, nemůže soutěžit ve světě rozumu. Bohatý člověk funguje prostřednictvím levé hemisféry. Lépe počítá, ve všem je aritmetický, vychytralý, logický – a plánuje. Z tohoto důvodu je možná bohatý. Bohatí ani chudí nemohou zmizet prostřednictví komunistických revolucí – ne, není to možné. Revoluce je falešná, neboť hluboko uvnitř jí vládne člověk levé mozkové hemisféry a utlačovaní jsou lidé pravé hemisféry. Proto nic, co děláte ve vnějším, zevním světě, nehraje doopravdy žádnou roli, je to jen povrchní.
Totéž platí pro muže a pro ženy.

Ženy jsou lidmi pravé mozkové hemisféry, muži levé hemisféry. Muži vládli ženám po celá staletí. V současnosti se několik žen bouří, ale ohromující je to, že je to stejný typ žen jako muži. Jsou racionální, polemické, aristotelské. A tak v době, kdy ženy dosahují úspěchu, již nebudou ženami, začnou používat levou hemisféru. Abyste totiž mohli ve společnosti s někým bojovat, musíte se záhy naučit používat stejné triky, techniky a způsoby jako muži – musíte být agresivní. Pak může být nepřítel poražen. Jestliže je car silný a násilnický, musíte být ještě více agresivní a násilničtí než on.

Ženská mysl je půvabná, mužská je efektivní. Dochází-li k nepřetržitému konfliktu, půvab bude samozřejmě v delším časovém období poražen a efektivní mysl zvítězí. Svět totiž rozumí řeči matematiky, nikoliv lásky.

A toto je mé porozumění : Dokud nevyřešíte vnitřní boj mezi levou a pravou hemisférou, nebudete nikdy schopni pokojně spočívat v lásce – NIKDY – boj ve vašem nitru se totiž bude promítat navenek. Jestliže ve vašem nitru bojujete, ztotožňujete se s levou hemisférou, hemisférou rozumu a neustále se snažíte přemoci pravou hemisféru. O totéž se budete snažit i se ženou, do níž se zamilujete. Pokud žena ve svém nitru bojuje se svým rozumem, bude nepřetržitě bojovat i s mužem, kterého miluje.

VŠECHNY VZTAHY, téměř všechny vztahy – výjimky jsou zanedbatelné a můžeme je pominout – jsou ohavné. Na počátku jsou nádherné, na počátku neukazujete skutečnost, na počátku předstíráte. Jakmile se vztah usadí a vy se uvolníte, váš vnitřní konflikt vybublá na povrch a začne se odrážet ve vašem vztahu. Pak nastávají boje, pak přichází tisícero způsobů komandování a ničení toho druhého.

Dokud nejste vyřešení sami se sebou ve svém nitru, budete vytvářet více problémů, než už máte. Jestliže navážete vztah, vaše problémy se znásobí. Je se dívejte – nejnádhernější a nejohromnější věcí na světě je láska. Dokážete však najít něco odpornějšího, něco, co zároveň vytváří větší peklo?

Lidé se sňatku vyhýbají, odkládají jej. Uvolní se teprve tehdy, když vidí, že se z toho nevyvlečou. Nejste-li v manželství, může vám připadat jako nádherná oáza v poušti ; pokud se však přiblížíte, oáza začne vysychat a rozplývat se. Jakmile jste jednou v manželství polapeni, je to vězení – avšak NEZAPOMEŇTE, že vězení nepřichází od toho druhého, ale přichází z vašeho nitra.

Následovat levou hemisféru je velmi přitažlivé. Je to světský mozek, zajímají jej spíše předměty – auta, peníze, domy, moc, prestiž. Pravá hemisféra je otázkou vnitřního bytí, vnitřního míru, blaženosti a méně se už stará o předměty. Pokud předměty snadno přijdou, dobře – pokud ale nepřijdou, taky dobře. Více se zaobírá přítomným okamžikem, méně budoucností, více poezií života, méně jeho aritmetikou.

Všechny děti používají pravou hemisféru. Ale vy dítě nutíte používat příliš rozum, tedy hemisféru levou. Postupně ho přesvědčujete o blbostech tohoto světa a ono se musí přeorientovat na levou hemisféru. Musí zapomenout na své sny, na své víly a duchy, na poezii jednoty – a musí se učit matematice.

Pravá hemisféra pronáší pouze výroky o faktech, neumí vám dát důvody. Zeptáte-li se : „Proč?“, může zůstat jen tichá, nepřichází od ní žádná odpověď. Jestliže se procházíte, spatříte například lotosový květ a řeknete . „Nádhera!“ a někdo se zeptá : „Proč?“ – Co uděláte? Odpovíte : „Jak to mám vědět, cožpak jsem filozof?“

Je to prostý výrok, velmi prostý výrok, který je sám o sobě totální, úplný. Neskrývá se za ním žádný důvod ani následek; je to prosté konstatování skutečnosti. Pravá hemisféra říká : „Jak to mám vědět, cožpak jsem filozof? ; … cožpak jsem levá hemisféra?“

Celé umění spočívá v tom, jak jednat za pomoci ženské části mysli, poněvadž ženská část mysli je spojena s celkem, zatímco mužská není. Mužská část je agresivní, neustále bojuje – ženská část se nepřetržitě odevzdává, hluboce důvěřuje. Proto je ženské tělo tak nádherné, tak zaoblené. Panuje zde hluboká důvěra a harmonie s přírodou. Žena žije v hlubokém odevzdání – muž ustavičně bojuje, je vzteklý, dělá to a ono, snaží se něco dokázat, něčeho dosáhnout.

Srdce je ženské. V životě vám mnoho utíká, protože neustále mluví vaše hlava. Nedovolí, aby hovořilo vaše srdce. A jediným rysem hlavy je, že je výřečnější, mazanější, nebezpečnější, násilnější. Díky svému násilí se ve vašemu nitru stala vůdcem, a z tohoto vnitřního vůdcovství se vytvořilo vůdcovství mužů. Muži vládnou ženám také ve vnějším světě. Násilí vládne půvabu.

Existují však věci, jež nelze logicky (rozumem ) dokázat, a přesto existují. Všichni vědí, že tyto věci existují, ale nikdo je nebyl schopen dokázat. Láska existuje – nikdo ale nikdy nebyl schopen dokázat, co to je či není. Každý ví, že láska je, dokonce i ti, kteří to popírají, i ti se zamilovávají. A když se zamilují, cítí se provinile.

Samotný INTELEKT nikdy nikoho neuspokojí, pokud nebude uspokojené i SRDCE. Jsou to dvě polarity ve vašem nitru: hlava a srdce. Intelekt patří hlavě, inteligence patří srdci. Inteligence hlavy není ve skutečnosti vůbec inteligentní. Je to sečtělost. Hlava je prostě sběrač. Vždy je stará, nikdy není nová, nikdy není originální. Na určité věci je dobrá – je výborná na archivování. Hlava, mysl, to je biopočítač. Jestli však myslíte, že je to celý váš život, zůstanete hloupí. Nikdy nepoznáte krásu cítění, nikdy nepoznáte požehnání srdce. A nikdy nepoznáte milost ani lásku, která sestupuje jen prostřednictvím srdce.

INTELIGENCE SRDCE tvoří poezii ve vašem životě, proměňuje život v radost, oslavu, svátek, smích. Dává vám smysl pro humor. Činí vás schopnými lásky, sdílení. To je skutečný život. Život žitý z hlavy je život mechanický. Stanete se robotem – možná velmi výkonným. Budete možná mít lepší životní úroveň, nebudete však mít žádný život. Život je spojen se SRDCEM. Život může růst jen prostřednictvím srdce. Srdce je tou látkou, z níž vyrůstá láska, ze které pak vyrůstá život. Vše, co je krásné, co je doopravdy cenné, vše, co má smysl a význam, přichází skrze srdce. Srdce je vaším středem, hlava je jen okrajem. Žít v hlavě znamená žít na okraji, aniž byste si uvědomili krásy a poklady středu. Žít na okraji je hloupost, žít v hlavě je hloupost. Žít v srdci a hlavu využívat pokaždé, když je jí zapotřebí – to je inteligence. Střed se nachází v samotném jádru vaší bytosti. Pánem je SRDCE, hlava je jen služebníkem – to je inteligence. Jakmile se pánem stane hlava a zcela zapomenete na srdce, je to hloupost.

Je na vás, abyste si vybrali. Zapamatujte si, že hlava je výborný otrok, velmi užitečný. Jako pán je však velmi nebezpečná a otráví vám celý život. Rozhlédněte se! Lidské životy jsou absolutně otrávené, otrávené hlavou. Lidé nedokážou cítit, nejsou už citliví, nic jim nedojde.

Dívejte se, pozorujte, ještě jednou se podívejte na svůj život. Nikdo jiný vám nepomůže – žádný manžel, žádná matka, prostě nikdo jiný než vy sami. ZÁVISELI JSTE NA DRUHÝCH PŘÍLIŠ DLOUHO – a proto jste se stali hloupými. Teď se starejte vy, je to vaše vlastní zodpovědnost. Dlužíte sami sobě, abyste se hluboce a pronikavě podívali na to, jak nakládáte se svým životem. Je ve vašem srdci nějaké poezie? Jestliže v něm není, pak nemrhejte časem. Pomozte svému srdci utkat a splétat poezii. Je ve vašem srdci nějaká romantika? Pokud ne, pak jste mrtví, ležíte již ve vlastním hrobě. Moudrost přichází ze srdce, nenáleží intelektu. Moudrost pramení v nejvnitřnějších hlubinách vaší bytosti, nikoliv z hlavy.

KONFLIKT TEDY PROBÍHÁ V ČLOVĚKU.

Dokud se nevyřeší v něm, nemůže být vyřešen nikde jinde. Politika je uvnitř vás, nachází se mezi dvěma částmi vaší mysli. Mezi těmito částmi existuje malý můstek. Pokud se nějakým způsobem nezřítí, pokud se z vás nestanou rozdvojené, schizofrenní, rozpolcené osobnosti, pak tyto dvě mysli mohou být posíleny takovou měrou, že dochází k integraci, ke sjednocení, ke krystalizaci. Není to nic jiného, než spojení těchto dvou myslí v jednu. Je to spojení vnitřního muže a ženy, spojení JANGU a JINU, je to spojení levého s pravým, spojení logičnosti s nelogičností, spojení učení Platona a Aristotela.

Použitá literatura: Osho : O zenu ; Pragma 2005

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji

(Eva, 24. 8. 2011 17:00)

Bravo! Váš článek mě rozplakal. Je dokonalý, přesně tohle jsem potřebovala "slyšet", děkuji.