Jdi na obsah Jdi na menu
 


Magie a rovnováha bytí

9. 4. 2008

Magie teoretická a magie praktická



Můžeme ovsem rozlišovat magii teoretickou, a zůstaneme-li u magie praktické, můžeme říci, že je - s výjimkou teurgie - prací s astrálem a v astráiu.

Astrál, čili „duše" všeho jsoucího, ať už bytuje fyzicky, nebo jako věc pomyslná, je životni a tvořivou substanci všech věci a jevů, bytostí a ideji. Zásahy v pláni astrální tak nutně vyvolávají účinky v pláni fyzické, jejíž dimenzí je i empiricky pojatá lidská psychika.

A právě tyto zásahy do astrálu jsou podstatou magické praxe, resp. její nižší formy - psychurgie - a projevuji se jako kauzálně nevysvětlitelně, i když mohou mít i formu zdánlivě kauzální (jako je např. úraz nebo smrt způsobená zpětným odrazem nebo Černomagickou operací: oběť černého mága umírá např. sebevraždou, ale její příčinou nebyl vnitřní psychický imperativ sebevraha, nýbrž imperativ astrální).



Magie v praxi

Zatímco v interakcích mezi fyzickými objekty viditelného světa se uplatňují kauzální vztahy a princip determinismu, je magie založena na interakcích mezi světem fyzickým a astrálním, a uplatňují se zde proto principy přírodním i společenským védám neznámé.

Jinak řečeno: na rozdíl od fyzika, chemika, technika, lékaře atd. způsobuje mág ve fyzickém světě účinky prostřednictvím astrálu, a to poměrné přesně vymezenou metodou. Protože hlavním prostředkem magie je astrální svět, empirickým vědám neznámý, nelze dost dobře její praxi charakterizovat koncepty empirických věd.

Schematicky vyjádřeno jde o následující interakce: svět duchovni. Přijmeme-li jako fakt existenci astrálního světa a s ním související tezi o tom, že vnitřní podstatou všech entit jsoucna je jejich „duše", jeví se nám praktická magie skutečně jako „empirická metafyzika", či jako teoretická a praktická metapsychologie.

Absurdní a neuvěřitelná se jeví magie jen tehdy, zastáváme-li přesvědčení, že v psychofyzické realitě existují jen empirickými vědami potvrzené kauzální relace mezi jejími objekty a že tyto objekty jsou úplné ve svých, empirickými vědami potvrzených strukturách, tj. že nemají žádnou transcendenci. Přijmeme-li pak za skutečnost existenci transcendentna a transcendentálna, můžeme říci, že magie je relací mezi transcendentálním subjektem mága a transcendentnem jeho objektu magické činnosti. Za transcendentálno lze považovat vše, co je v subjektu mimoempirické. Ve výše uvedeném schématu jsou obsaženy pouze tři základní druhy magické akce, spadající do oblasti nižší magie, resp. psychurgie, v níž se pracuje s astrálem.



Magie a astrál

Magik může zaměřit svou činnost na vlastní astrál a na astrální bytost (elementární duchové, „duchové" zemřelých osob a další). K prvnímu druhu akce patří i tvoření elementálů (umělých astrálních bytostí), a chápeme-li pojem magické akce široce, nikoli jen jako vědomě použitou metodu, tedy i tvoření larev.

Schéma je ovšem nutným zjednodušením problematiky a jeho smyslem je pouze přiblížit podstatu nižší praktické magie. V magii samé se tyto skutečnosti vyjadřují esoterně a zcela jiným jazykem.

V uvedeném schématu je obsažen ještě svět duchovní, který je předmětem vyšší magie - teurgie. Podle toho, na jaké úrovni mág pracuje, rozlišujeme psychurgii jako magii zaměřenou na práci v astrálu a teurgii jako magii zaměřenou na práci ve světě duchovním. Podrobnosti o obou těchto druzích magie přinášíme v příslušných heslech. Podle toho, k jakému cíli je magická operace zaměřena, rozlišuje se již odedávna: magie bílá, jde-li o cíl eticky nezávadný magie černá, jde-li o cíl eticky závadný, tj. smyslem magické operace je poškození nebo zničení objektu operace.

Hranice mezi oběma těmito druhy magie jsou však nejasné, což je dáno relativismem společenských mravních hodnot.



Milostné očarování - magie (červená magie) - sexuální magie

Milostné očarování nemusí objekt vůbec poškozovat nebo mu působit újmu, ale donucuje ho k něčemu, co není v souladu s jeho intencemi. Černá magie se někdy definuje jako magické používání démonů, ale v magii není rozhodující prostředek, nýbrž cíl. V novodobé magii se ještě rozlišuje tzv. „červená magie", tj. nyní velmi oblíbená sexuální magie. Klasikové, jak už víme, třídili magii na přirozenou (magia naturalis) a nadpřirozenou (magia innaturalis). První byla spíše jakousi spagyrií, neboť pomocí utajovaných znalostí o skrytém působení bylin a různých fyzických objektů a úkonů vyvolávala účinky v psychofyzickém světě.



Psychurgie a teurgie - magický výcvik

Prace v astrálu, resp. i ve světě duchovním, tj. zahrnovala psychurgii a teurgii. Magik sám se obvykle na magické operaci podílí svým transcendentálním subjektem. Jsou-li dvěma hlavními činiteli magie vůle a imaginace, jak to zdůrazňoval zejména Paracelsus a jiní, není to vůle a imaginace, jak je známe jako fenomén empirické psychologie, nýbrž je to již imaginace a vůle magicky preparovaná, tj. transcendentální.

K tomu slouží magický výcvik. Bez tohoto výcviku je praktická magie v podstatě nemožná, i když výjimečně lze docílit výsledků mechanickým, ale naprosto přesným, předepsaným způsobem, uvedeným v některé z příruček magie, za předpokladu pevné víry v úspěch. Pevná víra je přirozeným magickým činitelem a uplatňuje se zejména u čarodějů a čarodějnic. Původním cílem magie bylo ovšem ovládání přírodních sil, s nímž souviselo i poznávání jejich zákonů a historie (magie zvědná).



Magie a vývoj lidské kultury

Vývojem lidské kultury byla magie postupně nahrazována technikou a vědami. Současně se stále více a více kultivovaný člověk odcizoval původní jednotě s přírodou, bytostnému vztahu k dnes již nevnímatelným dimenzím přírodního bytí - a ztrácel své přirozené magické schopnosti. Proto v určité etapě vývoje lidské kultury vznikla magie jako pokus uchovat tyto původní vztahy člověka; ještě později se stala už jen vzpomínkou.

Nedokonalá lidská řeč již nebyla s to zachytit původní svět magie, protože její pojmy již odrážely svět zcela jiný. Postupující úpadek morálky, přirozený důsledek zesilující se restriktivní funkce kultury a dehumanizačních vlivů civilizace zvláště, učinil znalost magie nebezpečnou v mysli egoistických jedinců, ovládaných potřebami bohatství, moci, sexu a pocity nenávisti, závisti a dalších.

Uvádí se, že Egypťané po vpádu Hyksů skryli své znalosti magie a učinili z ní esoterní a enigmatickou vědu, která byla sdělována jen vybraným osobám, které se předtím musely podrobit velmi přísným zkouškám způsobilosti pro přijetí této vědy.

Osob praktikujících dnes magii je velmi málo, i když zájem o magii je ve světě velký. Vztah k magii je motivován především zvědavostí a senzacechtivostí, jakož i zvláštním druhem romantismu, a je dnes především druhem vzrušujícího vztahu k tajemství a záhadám světa a lidského bytí.



Strážkyně prahu

Magický svět sám jako by střehl práh, jímž se vstupuje do jeho svatyně, a strašlivá, třikrát přicházející „strážkyně prahu" se snaží odradit jedince, který se rozhodl oddat se magii.

Je to varovná viza, a mnozí se proto vracejí ke svým „pozlaceným okovům" tohoto světa, nebo je vášeň silnější než strach, strhává do pout „magického otroctví".

Jen nemnozí přistupují k magii, aby se jí věnovali v jejím původním noetickém smyslu. Neboť jako na každé cestě vzhůru musí se ten, kdo se chce vážně zabývat magií v jejím původním, zejména gnoseologickém poslání, vzdát mnoha požitků tohoto světa. Současně ovšem pro mnohé je magie velkým příslibem naplnění všeho nedosaženého a nedosažitelného; oddávajíce se magii jsou však neodvratně vtahováni do astrálních vírů lidských vášní a platí celým svým životem osudný krok k uskutečnění svého poživačného sobectví. V magii se výrazně promítá faustovský problém člověka, jeho neukojitelná touha, ať už je to touha po poznání, nebo po tělesných slastech, moci a bohatství atd.



Oběť magii

Přirozeným důsledkem oddání se magii je oběť: taje vyžadována již v rovině ceremoniální, ale vystupuje jako stín všeho, co bylo magií získáno, ať už v rovině čistého poznáni, či v oblasti materiální.

Každý magický akt vychyluje ramena Hermových vah bytí a jeho tajemný činitel jim opět vrací rovnováhu.

Běda tomu, kdo nedostatečně chráněn nebo lehkomyslně vnikl do krajů astrálna a nejistě se potácí šerem jejich plání plných nedohledných propastí. Jen ten, kdo získal Světlo a odhodil své okovy, se může odvážit vkročit do světa magie.


Její historie je plna tragických osudů:

J. Schrópfer, lehkomyslný nekromant, P. B. Randolph, divoký „rosekrucián", a další umírají vlastní rukou, Eliphas Lévi platí nejbolestnějšími zkušenostmi a umírá v bídě, nemocen a opuštěn, posedlý A. Crowley končí jako ubohá lidská troska, M. de Pasqually mizí beze stopy a Fausta si odnáší sám ďábel.


„Ideálem magie pracující na hmotě jest dokonalý, vítězný člověk ve smyslu světa, ideálem vyšší magie, pracující na duchu, je dokonalé chápání pravdy, krásy a dobra. Těmto vznešeným cílům podřizuje [magik] vše ostatní, práci a hmotné výhody pokládá za nedůstojné inteligentního člověka; uznává důležitost chudoby i smrti a nevzpouzí se jim, hmotnému světu a životu ve společnosti davu poskytuje jen to, co jest bezvýhradně nutno."



zdroj - www.panna.cz