Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poklad alchymistů

13. 5. 2009

Thesaurus Thesaurorum Alchymistarum

to jest

POKLAD
ALCHYMISTŮ

Filipa Theofrasta Bombasta

řečeného 

Paracelsa Velikého

Příroda plodí nerosty v útrobách země. Těchto nerostů jsou dva druhy. Nalézají se na četných místech Evropy. Nejlepší z oněch, které se mi kdy dostaly do ruky, a jejž jsem při svých pokusech shledal zvláště výborným, nalézá se na obraze makrokosmu ve východní hvězdě sféry sluneční. Druhý, na jižní hvězdě, jest teprve v prvním květu. Protlačují jej zemské útroby svým povrchem a při svém prvém roztavení jeví se býti rudým. V něm jsou ztajeny všechny barvy a květy nerostů. O tomto nerostu Filosofové mnoho napsali. Je povahy chladné, vlhké a odpovídá vodnímu živlu. Co se týče samotného poznání a zkoumání, všichni filosofové přede mnou vyslali své šípy, avšak daleko se odchýlili od terče pravdy, neboť se domnívali, že rtuť a síra jsou matkami všech kovů. O něčem třetím se jim nezdálo ani ve snu. A přece rozložíme-li spagyricky vodu, jasně se nám ukáže pravda, kterou ovšem ani Galenus, ani Avicenna nepoznali.

Kdybych však měl podávati na způsob našich vynikajících fysiků pouze jména a složení, způsob jeho rozkládání a tavení, jak si počínala na počátku světa Příroda při růstu svých částí, nestačil by mi rok k ústnímu výkladu a kdybych chtěl podati výklad písemný, stoh knih by mi nepostačoval.

Tvrdím, že v tomto nerostu se nalézají tři podstaty a látky, totiž rtuť, síra a minerální voda, kterou tyto látky jsou od přírody vázány k sobě. Spagyrickým uměním jest možno ji odděliti od vlastního suchého jádra, ovšem jen tehdy, když dozraje v pravý svůj podzim tak jako plod na stromě. Strom obsahuje plod již v sobě a dovolí-li Příroda a hvězdy nebeské, vyžene strom v březnu lístky, pak vyrazí pupeny a po jejich prasknutí objeví se květ; tak vše postupuje až k dozrání plodu na podzim stromu. Právě tak jest tomu i u nerostů. Tyto stejně tak tlačí se z útrob zemských. Na to musí jmenovitě pamatovati alchymisté, kteří hledají poklad pokladů. Abych jim ukázal cestu, popíši v tomto pojednání počátek, střed i konec díla, vodu jemu vlastní, síru i balsám. Rozkladem a tavením těchto tří vyvine se hmota jediná.

O cinabaritu.

Vezmi cinabarit a takto jej připrav: Vař jej v dešťové vodě v kamenné nádobě po tři hodiny; pak jej pečlivě očisti a rozpusť v lučavce královské, která budiž složena z jednoho dílu kyseliny sírové, ledku draselnatého a čpavku, nebo z kyseliny sírové, ledku draselnatého, hliníku a soli. Destiluj pak alembíkem a po druhé přelij. Dbej, aby čisté od nečistého se oddělilo. Po dobu jednoho měsíce dej všemu kvasiti v koňském hnoji. Potom sloučeninu takto rozkládej: dovolí-li příznivé znamení, destiluj ji alembíkem při ohni prvého stupně. Tím vyprchá voda a vzduch a v nádobě zůstane oheň a země. Potom po druhé tyto živly spoj a dej, aby se pražily v ohni. Tak po druhé zmizí voda a vzduch. Rovněž zmizí i živel ohnivý, což ostatně i zkušeným artistům bylo známo. Na dně nádoby zbyde země. Tehdy nalezneš tam to, co mnozí hledali, avšak co jen někteří nalezli.

Tuto mrtvou zemi v hmoždýři dovedně zpracuj a pak ji zahřívej na ohni prvého stupně po pět dní a pět nocí. Když jsi to vykonal, udržuj oheň na druhém stupni a stejně postupuj po tolikéž dní a nocí. Konečně nalezneš prchavou sůl, tak jako jemný alkal, obsahující astrům ohně i země. Tento smíchej s dříve uschovanými látkami, odpovídajícími živlu vodnímu a vzdušnému. Po druhé vlož do popele na 8 dní a nocí, abys nalezl to, čeho mnozí artisté zanedbali. Jak je ti dobře známo, pak vše spagyricky rozlož a nalezneš bílou zemi, ze které byla vytažena její tinktura. Pak slučuj ohnivý živel a zemské soli a vše rozlož v pelikánu v essenci. Tak vznikne ti opět země, kterou opět musíš rozložiti.

O rudém lvu.

Pak vezmi Lva zpracovaného v pelikánu. Nalezne se tehdy po prvé, jakmile jsi uviděl jeho tinkturu, když oheň stál nad vodou, vzduchem a zemí. Třením odděl ji od nejspodnějšího a tak budeš míti pitné zlato. To oslaď přilitím vinného alkoholu a destiluj alembíkem tak dlouho, až shledáš, že nezbylo ostré chuti po lučavce královské. Tento sluneční olej uzavři za vhodného znamení hermeticky do své retorty. Odlož ji k vykvašení tak, aby se vypařil a zdvojil ve svém stupni. Potom takto uzavřenou nádobu vlož na studené místo. Tímto počinem se nerozloží, nýbrž ztaví. Po druhé odlož k vykvašení a slití; to vše opakuj asi třikráte. Sluneční tinktura bude tím ve svém stupni hotova. Uschovej ji na vhodném místě.

O zeleném lvu.

Po druhé vezmi k dokonalosti připravený vitriol Venušin a přidej z dřívějška uschovaný živel vodní a vzdušný. Rozlož a jak jsem řekl, zaveď kvašení na jeden měsíc. Po skončení kvašení vyčkej znamení živlů. Rozlož a ihned uzříš dvě barvy, bílou a rudou. Rudá bude bílou převyšovati. Rudá tinktura vitriolová je tak mocná, že všechna bílá tělesa dotykem promění v rudé, anebo rudá tělesa všechna vybílí, což je podivuhodné.

Praž tuto tinkturu v retortě a uvidíš vycházeti černou hmotu. Tuto opět zpracuj v retortě a tolikrát opakuj, dokud zbývá bílá. Spěchej, avšak nezoufej nad dílem. Pracuj dokud nenalezneš pravého, jasného, zeleného Lva, o němž poznáš, že jest těžký a mohutný. Tato tinktura jest ryzím zlatem. Uvidíš, že znaky tohoto Zeleného Lva jsou podivuhodné, takže žádný poklad Lva římského jej nemůže koupiti. Dobře tomu, kdo jej dovede nalézti a jeho tinktury nabýti.

Toto jest pravý a výtečný balsám, balsám nebeských hvězd, který tělu nedovoluje shníti, takže se v něm nemůže zakořeniti lepra, podagra a vodnatelnost. Podává se v dávce jednoho gránu po vykvašení se síranem zlata.

Ach, Karle Germáne, kde je tvůj poklad, kde jsou tvoji fysikové, kde tvoji učenci, kde jsou kuchaři dřeva, kteří umějí pouze čistiti a rozpouštěti! I tvoje nebe je převrácené, tvoje hvězdy opouštějí dráhu a zabloudily na okraj bažin, neboť tvé oči jsou oslepeny vředy a věcmi na pohled krásnými a příhodnými. A což, kdyby tvoji artisté věděli, že Galenus, kníže (jak nikoho jiného nenazývají), vězí v pekle, odkud mně poslal dopis! Pak by se znamenali křížem a smáli by se sami sobě! Podobně i Avicenna sedí v předsíni brány pekelné, ten Avicenna, s kterým jsem rozmlouval o svém pitném zlatu, o tinktuře filosofů, o mithridatiku a theriaku.

Ach, vy hipokratovci, kteří jste pohrdali pravdou skutečného lékaře, který byl poučen přírodou a osvícen samým Bohem. Nuže, dejte pozor a poslyšte, vy, kteří pohrdáte autoritou nejvyšších míst. Po mé smrti vytáhnou moji žáci vás na světlo, vás hipokratovce i s vašimi černými kuchyněmi a dílnami, v nichž jste ke smrti přivedli knížata a nepřemožitelné šlechtice křesťanského světa! Běda vašim hlavám v den soudný! Já však vím, že moje bude království, moje také čest i sláva. Nechválím se snad sám! Mne chválí sama příroda, ze které jsem se zrodil a kterou také následuji. Příroda zná mne a já znám ji. Uviděl jsem v ní světlo, které je v ní ztajeno a které jsem zkusil na člověku, a které také nalézám v jeho úrovni. Nyní se však obrátím ke své práci, abych splnil žákům slib, což činím rád, zvláště, jsou-li obeznámeni s přírodním světlem a zkušení astrologové a dobří filosofové, neboť filosofie nám poskytuje poznání veškeré přírody. Vezmi 4 díly minerální vody, 2 díly rudé sluneční země, 1 díl sluneční síry, vlož všechno do pelikánu, tluc a asi třikráte rozlož. Tak budeš míti tinkturu alchymistů. O její hodnotě nepíši, neboť to jsem vyložil v knize o „Přeměnách“.

Ten, kdo má unci slunečního astra, má uncí tisíce, neboť toto i zlato tinguje.

Máš-li astrum Merkura, můžeš stejně tingovati všechnu obecnou rtuť. Máš-li astrum Venuše, podobně může tingovati v nejlepší kov všechnu obecnou měď. Toto vše je dokázané a jisté. Totéž se rozumí ovšem i u všech astrech ostatních planet, Saturna, Jupitera, Marta, Luny. Neboť i z těchto dají se připraviti tinktury. O tom však zde ničeho nevykládám, poněvadž jsem dosti pověděl o nich v knihách o „Povaze věcí“ a v „Archidoxe“. Tam také jest dostatečně vysvětlena alchymistům prapodstata kovů i nerostů zemských, aby mohli nalézti alchymickou tinkturu.

Dílo alchymické tinktury nemusí býti hotovo v devíti měsících. Můžeš je rychle a neškodně urychliti spagyricky tak, že ve 40 alchymických dnech můžeš extrahovati, exaltovati, kvasiti, fermentovati, v kámen sloučiti a produkovati alchymického Fénixe.

Musíš však věděti, že cinabarit jest létavý orel, jehož křídla bez větru odlétají a nesou fénixe do původního hnízda, kde jest vyživován ohnivým živlem a kde mláďata jeho oči sama vyklovají. Odtud vynoří se bělost, rozdělená ve své sféře do života a sféry svého srdce, do balsámu svých útrob, jak jest v Kabbale obvyklé.

KONČÍ SE POKLAD ALCHYMISTŮ.





Alegorická tabule

Tato velká alegorická tabule shrnuje celé alchymické dílo Mikrokosmu a Makrokosmu. Pochází z knihy Hermetico-spagyrisches Lustgärtlein a vytvořil ji známý rytec Matthäus Merian starší.

 

V horní části jsou vykreslena sféricky uspořádaná nebesa se symboly Svaté Trojice, beránkem, holubicí a božským JHVH. V dolní části nebes je řada alchymických živočichů: havran, labuť, dračí monstrum, pelikán a fénix. Symbolizují zde postupné operace Velkého Díla v korespondenci se zvířetníkem. V centru soustředných kružnic vidíme Merkuria, duchovní kvintesenci všeho: dosažení tohoto nebeského zlata je posledním cílem Adeptů.

Pod nebesy uprostřed stojí muž v hvězdném plášti s dvěma sekyrami, pokrytými rovněž hvězdami: je v centru právě tak jako Tetragrammaton. Stojí na dvojitém lvu, jehož jediná hlava tvoří fontánu, neboť z rozevřené lví tlamy vytéká červená Tinktura. Muže obklopuje sedm velkých stromů – planet – a dvanáct menších stromů, označených alchymickými symboly. Po mužově pravé straně se rozkládá mužský, solární svět, po levici svět ženský, lunární. Muž (Adam), reprezentující princip Síry, i žena (Eva-Diana), zastupující zde princip vodnatého Merkuria, jsou k nebesům připoutáni pevnými řetězy, naznačujícími mužský vztah k Ohni (beránek) a ženský vztah k Vodě (duch-holubice).

Tento principiální vztah vyjevují i obrazy, pokrývající hruď a klín obou prvních lidí. Muž spolu se lvem pozdvihují Slunce, Aktaion s Dianou Lunu: mužský svět plodí Fénixe, ženský dává život Orlu. Cesta k centrální soli se tím otevřela.

 

 

O Královském Umění

- aneb Alchymii, která učí Velkému Dílu to je přípravě, zhotovení a rozmnožení Kamene Mudrců.

kralu.jpg

Alchymisté říkají, že počátkem jejich vědění je bázeň Boží, jeho koncem láska k bližnímu, avšak světlem vědění obdarovává jedině Bůh, který je udílí, komu sám chce. Počátkem všech věcí, od atomové částice po systém navzájem propojených vesmírů, je jediná “přirozenost”, věčná, bez konce, vše vytvářející a vyživující. Bůh na počátku stvořil smíšenou materii, která tehdy ještě ničím nebyla, ale již měla dvojí povahu. Tato materie dostává různá jména: Pan, Chaos, Hyle, Šamajim. Je to chaotická voda, sestávající z aktivního ducha a z pasivní vody, přičemž první složka je energií, druhá jenom nosičem. Tyto dvě složky, které od sebe nelze oddělit, společně vytvářejí koagulovaný svět věčného Stvořitele. Z nediferencovaného chaosu se z Boží vůle osamostatnily čtyři živly: horký a suchý oheň, horký a vlhký vzduch, studená a vlhká voda, studená a suchá země. Vzájemnou interakcí mezi dvojicemi živlů vznikly tři alchymická principia: Síra čili vrozené teplo, Merkurius – aneb kořenná vlhkost a Sůl, základní suchost. Prostředkováním těchto tří principií vznikají a utvářejí se věci složené ze čtyř živlů.

Základní axiomy alchymie jsou tyto:

  • Každá věc má vždy povahu a vlastnosti toho, z čeho se zrodila.
  • Z čeho vznikla, v to se také podle zákona při svém zániku mění.
  • Pozorované rozdíly mezi věcmi jsou působeny jen prchavostí a fixitou.
  • Nelze přecházet z extrému do jiného extrému bez prostředníka.
  • Každá věc se rozpouští pouze v tom, z čeho sama vznikla.
  • Podobné miluje podobné.
  • Hnití je hlavním klíčem k otevření a zavření každé věci.
  • Čím je věc sušší a koagulovanější, tím je také trvalejší a životnější.
  • Čím fixnější a koagulovanější je duch či voda, tím větší má moc působit na jiné věci.
  • Síla ducha je úplná, promění-li se v zemi.
  • To co působí, je duch, nikoliv voda, i když duch vodu potřebuje, aby jejím prostřednictvím mohl působit. Vody však nesmí být příliš mnoho, ani příliš málo.
  • Je třeba pracovat podle přírody.

Filosofové psali o Umění temně, hádankovitě, v alegoriích, podobenstvích, užívajíce steganografie. Mnohdy svěřili smysl učení symbolickým obrazům a emblémům.

 

jlswbs.wordpress.com/2009/05/31/clovek-jako-subjekt-kralovskeho-umeni/

 

jlswbs.wordpress.com/2009/05/26/ctyri-zivly-alchymie/