Jdi na obsah Jdi na menu
 


Paul Brunton - duchovní krize člověka

10. 10. 2007
Poslední dílo Paula Bruntona Duchovní krize člověka je výstrahou, která je stále platná a viditelná v současném dění. Máme přístup k nesmírné zásobárně vědění. Máme možnost použít tyto obrovské zdroje vědění ke zničení sebe sama, nebo — chápeme-li své všelidské světoobčanství — dosáhnout nové a vyšší úrovně individuálního a světového duchovního pochopení.  

 

Skutečný zápas je v dnešní době nejasný a skrytý; není to jen ten vnější a jasně viditelný zápas, o kterém se zmiňují všechny noviny. Je to zápas mezi velkou lží materialistického pojetí života a velkou pravdou života duchovního. Nazýváme první představu lží, neboť tvrdí, že jsme zde na zemi jenom proto, abychom uspokojovali choutky těla a touhy ega. Během celé dlouhé historie člověka hlásali jeho nejmoudřejší zřeci a nejosvícenější proroci svá dokonale ověřená odhalení, že síly Přírody, Boha, nás sem přivedly, abychom ukáznili tyto choutky a povznesli své tužby jako předběžný požadavek pro vyšší účel života, kterým není nic jiného než odhalení Nadjá a vědomé spojení s ním.
Náš neúspěch při budování hodnotné společnosti je v prvé řadě neúspěchem mravním. Ale dříve, než je možné provádět reformu mravní, je nutné provést reformu duchovní. Ta je základem všech ostatních reforem.
Bez lepších lidí nebude lepší svět!!




Paul Brunton, Hledání Nadjá

Analýza fyzického já

„POHŘBEN ZAŽIVA TŘICET MINUT

15 000 lidí bylo svědkem jogínova výkonu

Masulipatam, 15 prosinec 1936

Pozoruhodný jogický výkon předvedl jogín Šankara Narayanaswami z Mysore v neděli večer před chrámem Šri Ramalingeswaraswamiho za přítomnosti asi 15 000 lidí. Jogín byl zaživa pohřben asi půl hodiny.

Plukovník K. V. Ramana Rao, I.M.S., okresní lékař, který byl přítomen jako pozorovatel, převzal od jogína před jeho nebezpečným výkonem dopis, v němž jogín prohlašoval, že podstupuje tento čin na vlastní zodpovědnost.

Jogín byl usazen do speciálně upravené bedny a spuštěn do jámy, která byla pokryta zemí. Asi po půl hodině byla bedna vytažena. Jogín v ní seděl v transu. Půl hodiny nato nabyl vědomí a dav mu provolával slávu.“

Druhé svědectví pochází od autorova přítele majora F. Yeats-Browna, který sloužil dvacet let u indického jezdeckého pluku, bengálských kopiníků. Svou výpověď uveřejnil v londýnském

Sunday Express:

„Vzkříšení z ‚mrtvých‘ je dosti obvyklou praktikou v indické magii. Viděl jsem to dvakrát. Adept podstupuje dvacetičtyřhodinové tajné přípravy, které sestávají z výplachu střev, postu a ,polykání‘ vzduchu.

Než je adept uveden do transu, nachází se ve stavu otravy kyslíkem. Potom stiskne své krční tepny a upadne do bezvědomí.

Žáci ho pohřbí.

Při jednom z pokusů, na nichž jsem byl přítomen, zůstal adept ve smrtelném transu hodinu, při druhém pouze patnáct minut.

Lékaři, kteří ,mrtvolu‘ prohlíželi, nenalezli na ní žádné známky života. Když uplynula určena doba, adept ožil.“

Není to pokus vhodný pro veřejnou podívanou: ztuhlé tělo povolí, sevřené rty se pootevřou a vydere se z nich ston, na nějž nikdo, kdo jej slyšel nezapomene.”

Třetí svědectví je z madrasských Sundy Times z února 1936. Zní následovně:

„OVLÁDÁNÍ SRDCE A PULSU

Neobvyklý výkon jogína

Za přítomnosti plukovníka Hartyho, civilního lékaře v Ahmedabadu a několika dalších lékařů provedl jogín Swami Vidyalanka neobvyklý výkon — ovládání svého srdce a pulsu po dosti dlouhou dobu. Náhle zastavil své srdce a puls. Seděl při tom v lotosové pozici na zemi se zavřenýma očima. Během pokusu bylo jeho srdce vyšetřováno poslechem a byl použit i elektrokardiogram. Vyšetření prokázala, že tyto orgány dokonale ovládá.

Provedl také několik dalších kousků, včetně pohřbení v jámě po dobu 25 hodin.“

Průkaznou hodnotou tohoto posledního případu je fakt, že byl přítomen vzdělaný Angličan, který byl vojákem i kvalifikovaným lékařem. Můžeme si být jisti, že zkušební podmínky byly přísné. Každý, kdo má čas hlouběji pátrat a je ochoten vyhledávat záznamy o těchto případech za několik posledních let, sklidí určitě pozoruhodnou žeň, navzdory faktu, že někteří jogíni, i když mají zázračné síly, unikají veškeré publicitě prostě proto, že se vyhýbají městům.

Jaký závěr vyplývá z takovýchto pokusů?

Není to snad fakt, že tělesný životdech není pravým jástvím?

Neznamená to, že tělo se může stát doslova mrtvolou, aniž by bylo narušeno pokračování života individuální osobnosti?

Neznamená to, že životní síly, které po celý den propůjčují tělu energii pro jeho aktivity, nejsou nezbytně produktem tělesných tkání a svalů? Jejich vztah k tělu může být jednoduše takový, jako je vztah elektrického proudu k žárovce.

Neznamená to, že vědomí-já trvá po celý život, zatímco vědomí-tělo je pouze obsaženo v tomto hlubším vědomí? Kdyby toto hlubší vědomí bylo spojeno s tělem jako jeho trvalá vlastnost, nemohlo by se od něj nikdy oddělit. Například, teplo je vlastnost ohně. Kdekoliv se vyskytuje oheň, je s ním vždy spojeno teplo. Nemůžeme si představit nic takového jako studený oheň. Právě tak, kdyby jáství bylo funkcí tělesného organismu, nemohlo by od něj být odloučeno, jako tomu je v hlubokém spánku, hypnotickém transu nebo při „pohřbívání“ fakírů. Jinými slovy, skutečný člověk, duše (chceme-li to tak nazývat), zcela určitě není jeho tělo. Jáství nelze zkoumat žádným hmotným mikroskopem.

Uvědomujeme si, že v okamžiku, kdy vědomí-já odtáhneme z mozku, není mozek ničím více než kusem nehybné hmoty, jakou je maso v řezníkově krámě? Bez přítomnosti-já by mozek nemohl vydat jedinou myšlenku, zformulovat žádnou představu, ať již o sobě nebo svém okolí, o abstraktních kvalitách nebo hmotných předmětech.

Materialisté, kteří tvrdí, že inteligence a život jsou produkty fyzických orgánů, mají na své názory právo, ale protože ve svých laboratořích nestvořili ani inteligenci, ani život, neexistuje žádný důvod, proč by jejich teorie měly být považovány za spolehlivěji prokázané než teorie mudrců a zřeců, kteří za pravdu považují opak, a to, že proud inteligence a života obývá tělo, ale není jím vytvářen. Kromě toho, tito zřeci, tito mudrci, tvrdí, že odhalili důkaz ke svým tvrzením jediným způsobem, kterým lze takový důkaz získat: skutečným oddělením těchto dvou — neboli jinými slovy, oddělili osobní ego od fyzického těla. Dělají to, podle svého svědectví, po celé věky. Proto teorie, které obsahují předpoklad existence duchovního a nefyzického prvku nadřazeného všem chemickým prvkům, jsou hodné zkoumání. Nabízejí totiž důkaz každému, kdo je ochoten splnit předběžné podmínky a pak trpělivě a věrně pracovat na sobě k jeho dosažení, zatímco žádný materialista, žádný vědec nemůže nabídnout opačný důkaz jiný než čistě teoretický.

Dokud některý z vědců nestvoří lidskou bytost a tak neprokáže pravdivost materialistických teorií, bude mít zde nabízené vysvětlení stejný nárok na úctu inteligentních lidí, jako kterákoliv jiná z dosavadních teorií. Toto vysvětlení říká, že existuje nehmotné Nadjá, kterému je fyzické tělo podřízeno a jehož je výplodem, že je to stav trvalého Vědomí, které je pozadím fyzických projevů při jejich nezávislé existenci během života těla, ale ne déle. Kromě toho, tato teorie

Což nám definitivně nepotvrzují, že fyzická vitalita může být přerušena a dýchání zastaveno, a přesto osobní existence, ono “já”, se může po chvíli znovu projevit s nezmenšenou a nepoškozenou samostatnou existencí?
tvrdí zcela bez váhání, že má důkaz ve vlastní mysli a srdci každého člověka a že se každý může o této pravdě sám přesvědčit svědomitým prováděním cvičení.

Mnoho lidí má silný odpor k uvažování o tématech psychického bádání a spiritualismu. Částečně je ospravedlňuje fakt, že zřejmé šarlatánství se zdá být nerozlučně spojeno s tím, co je v této oblasti poctivé a pravé. Jsou-li založeni nábožensky, za těmito pokusy vidí skrytou černou příšeru ďábla; jsou-li založeni vědecky, pak je pro ně celá záležitost šarlatánstvím. Zkrátka, téma je nepřijatelné. Avšak i tito lidé se mohou tázat, „Co jsem já?“ ve vztahu k tělu, bez toho, aby se obracely k literatuře o styku s duchy. Existuje totiž řada překvapujících svědectví, jejichž fakta jsou nesporná a jejichž důsledky jsou jasné. Při různých příležitostech a na různých místech v Asii a Africe se autor setkal s jogíny a fakíry, kteří předváděli svou výjimečnou schopnost zadržet dech, zastavit srdce nebo krevní oběh a kteří se vynořili živí po několikahodinovém nebo několikadenním “pohřbení” ve vzduchotěsné rakvi nebo pod zemí. Pečlivě zkoumal jejich výkony, aby oddělil podvodníky od poctivých majitelů těchto mimořádných sil. Je zcela přesvědčen, že tyto síly opravdu existují. Nechce však tato osobní svědectví v této souvislosti předkládat, i když jeden z těchto jogínů byl nedávno pohřben v zacementované a zapečetěné hrobce celých čtyřicet dnů. O tom existují nezávislá a méně sporná svědectví z roku 1936.

První svědectví přináší spolehlivý indický list

Madras Mail. Jeho majitelem jsou Britové a vydavatelem Angličan s celoživotní zkušeností ve zdravé žurnalistice: